Protekcionismus a zóna volného obchodu EU a USA

V polovině týdne oznámil Barack Obama a president evropské komise Jose Barroso, záměr o vytvoření největší světové zony volného obchodu, tzv. TAFTA .

Zatímco EU a USA bojují s vysokým zadlužením a přitlumeným hospodářkým růstem, HDP rozvýjejících se trhů Číny, Brasílie a Indie úspěšně po několik let roste. Vytvoření protipólu k těmto zemím a zamezení ztráty hospodářského vlivu a standartu jsou tedy logickými kroky zkomírajících západních ekonomik.

Odbouráním cel a (pro evropana tak důvěrně známou) harmonizací předpisů a zákonů vznikne zóna s 800-ty miliony spotřebiteli pokrývající 50% celosvětového obchodu. Hospodářský růst, odbourání byrokracie, roční nárůst evropského exportu o 5 miliard Euro či snížení cen jsou fantastickými argumenty. 

Proč tedy TAFTA už nemáme? Z hlediska EU je k uzavření smlouvy nutné, vedle mandátu 27 členských zemí a souhlasu evropského parlamentu, především odvaha Evropy k přijmutí faktu, že ji spojenectví s USA bude neodvratně stát oslabení vlastního vlivu.

Příkladem této hořké pilulky je požadavek USA na zrušení kontroly geneticky upravených produktů ze strany EU. Zatímco hormony nadopované maso nebo chlorová koupel kuřat patří samozřejmě do života průměrného američana, Evropa se s podobnými ústupky smířit nechce. Jako náhodou (a nebo jako odplatu) protlačilo USA u Světové obchodní organizace penalizační cla na čokoládu a francouzský sýr, což zcela znemožňilo jejich vývoz do USA. Situace se může změnit. Zóna volného obchodu nabízející zrušení veškerých exportních a importních omezení přiměje Evropu udělat požadovaný ústupek a okrájet pracně prosazená spotřebitelských práva. Přitom výhody plynoucí z tohoto ústupku nemusí a pravděpodobně nepřipadnou spotřebiteli. Zóna volného obchodu přinášející nižší náklady poslouží především firmám, které nejsou povinny k dělbě zisku se spotřebitelem.

Zóna volného obchodu může zásadně narušit vztahy se zeměmi s rozvýjejícími se trhy. Právě USA za účelem ochrany vlastního trhu prosazuje především vůči čínským firmám nejvyšší penalizační cla. Není tedy náhodou, že Čína používá stejného prostředku vůči firmám a státům, které ji tímto způsobem od svých trhů odřezávají. Příkladem a tvrdým zásahem pro západní firmy bylo nedávné zavedení penalizačních cel na dovoz vozů BMW a Daimler. Podobné postupy a dumpingy jsou pro západní firmy neprůhledné a zcela neovladatelné. Spojení EU a USA tedy může působit jako vydírání a být důvodem k zostření  konkurence a protekcionismu.

Triumf bude slavit především evropské a americké lobby. Není novinkou, že úředníci EU a bývalí komisaři po odchodu z evropské komise zakládají a působí v lobbistických skupinách. Přes střet zájmů se evropské komisi už léta nedaří tento neduh odstranit, což snižuje její důvěryhodnost. Je alarmující, že právě evropská komise má podle evropského práva kompetence pro vyjednávání smlouvy o volném obchodu.